
VIDEO:
Jak začala moje cesta a co si z toho vzít...

Od malička jsem toužila pomáhat lidem...vnitřně jsem cítila, že to je moje poslání.. jako malá jsem obvazovala plyšáky.. každý mi tak říkal, "ty pořád někomu pomáháš, určitě z tebe bude doktorka".
A tehdy jsem poprvé okusila, jak mocná je lidská psychika. Tyto věty a rady se natolik zakódovaly do mé malé dětské mysli, že až do začátku gymnázia jsem tvrdila, že ze mne bude doktorka...
Učila jsem se fyziku, chemii a biologii… až na poslední zmíněnou mi ty dva předměty moc nešly… byla jsem zoufalá, myslela jsem si, že selžu.. že přijímačky na lékařskou fakultu nemám šanci nikdy udělat...A čím více jsem se dozvídala o tom oboru, tím méně jsem ho chtěla studovat… natož v něm pak celý život pracovat...Najednou má touha slábla a já nevěděla jak dál… co tedy chci dělat? Přeci jsem chtěla pomáhat lidem...
Na to, že pomáhat se nechá i jiným způsobem, jsem přišla právě na Gymnáziu v Soběslavi, kdy jsme měli takzvané ZSV neboli základy společenských věd. Pan učitel Jindra začal svým vstřícným a zábavným způsobem vyprávět o psychologii, jakožto o jedné ze společenských věd. Úplně mě jeho vyprávění pohltilo, tato věda mě fascinovala a chtěla jsem ji probádat hlouběji. (Asi nemusím zmiňovat, že v té době jsem ze ZSV měla za 1.) Čím více jsem se nořila do tajů psychologie, tím více mě fascinovala.
Meditace, čakry, drahé kameny, meridiány, andělé.. to byl můj zájem od dětství...
Jelikož jsem od dětství od nějakých 12 let vědomě meditovala, zabývala jsem se systémem čaker, drahých kamenů, andělskými sférami, meridiány, jak funguje tento život… a obecně dá se říci takovou esoterikou… takže když jsem zjistila, že psychologie je věda o duši… boom to je ono.. to je to co chci zkoumat, co mě baví, a v čem můžu pomáhat lidem… ne léčit jejich těla, ale jejich duši...
Role psychologa tenkrát nebyla v Čechách moc rozšířená, byla spíše přehlížená a kdo chodil k psychologovi, byl "blázen, cvok, protože musí ke cvokaři"... Psycholog se velmi často pletl s psychiatrem..že předepisuje léky a nebo byl znám z pedagogické poradny.. ten co dává testy…
Tudíž ani zdaleka nenapadlo moje drahé příbuzné, že fakt, že zachraňuji plyšáčky nemusí nutně znamenat, že ze mne bude lékařka… Ovšem nikdo si tenkrát neuměl představit povolání psychologa jako seriózní povolání, kterým se nechá uživit...Natož když jsem řekla, že chci mít soukromou ordinaci a nechci být zaměstnaná v nějakém centru…Tohle zkrátka nikdo neviděl jako něco, co by mohlo fungovat…

Naštěstí mám chápající a milující rodiče, kteří když uviděli, jak moc silná je moje touha...kolik pozornosti a úsilí tomu věnuji, pomohli mi. Nakoupili knížky, společně jsme se koukali, jaké jsou varianty studia na VŠ obor psychologie a potom jsem poslala 3 přihlášky.. Neměla jsem jako většina vrstevníků nějakou jinou variantu, i když mě všichni zrazovali, že psychologie je dost těžká. Ať si dám třeba "pedák" jako zálohu… Nechtěla jsem zálohu. Věděla jsem, že pokud mi to nevyjde, budu další rok pracovat, možná v zahraničí a pilně studovat, abych se tam pak dostala...
To se naštěstí nestalo… U přijímacího řízení jsem skončila na 5.místě. Dostala jsem se tak na VŠ do Prahy, což jsem si neskutečně přála…
Díky studiu na Psychologii jsem si ale uvědomila, že s duší fakulta moc společného nemá...a i když mám svou vysokou moc ráda a ráda na ni vzpomínám… o péči o duši jsme se vlastně neučili nic..natož o nějakých alternativách…
A tak jsem se vzdělávala sama… na bytě jsem po přednáškách denně několik hodin meditovala, ptala jsem se duchovních průvodců na rady a skrze intuici a meditace mi přicházely odpovědi, jaké kroky mám podniknout...navštěvovala jsem různé kurzy, četla spoustu knih...
Ovšem když jsem pak v roce 2013 začala svou soukromou psychologickou praxi, nevěděla jsem, jestli alternativní psycholožka je něco, co lidé budou chtít… Psycholožka, která ve své práci jde za hranice lidského chápání, která používá meditace, a jiné alternativní metody… Naštěstí se obavy nepotvrdily…
Co říkají o spolupráci se mnou
Něco, co nás přesahuje...
Takže jak jsem říkala...už od dětství jsem věřila, že je tady NĚCO, je jedno jak si to pojmenujeme Bůh, Síla, Život, Vesmír,.. osobně nejraději používám výrazy jako Universum, Energie. Věřila jsem, že přeci tohle všechno co vidíme, cítíme a prožíváme nemohli vymyslet lidé. Věřím, že je tu něco přesahujícího.. a když jsem porodila naši prvorozenou dcerku, jen se ve mně tento pocit ukotvil... Můj děda se mě jednou zeptal, přeci nevěříš, že Ti to co máš v kočárku seslal Bůh nebo ta tvoje energie... a já mu odpověděla ANO. věřím. A naoplátku jsem se ho zeptala, přeci nevěříš, že z tak malé buňky vznikla lidská bytost NÁHODOU, bytost, která se narodila s prstíky, nehtíky, vlásky a všemi orgány... (ano vím, jak funguje početí po biologické stránce) ale uznejte sami, nepřišlo vám nikdy divné JAK TO?
Jak to všechno vzniká, jak to, že z žaludu vyroste strom, jak to, že naše fenka, když porodila dvě štěňata věděla přesně co má udělat, aniž bychom jí pomáhali, jak to, že slunce ráno vyjde a večer zapadne.. mohla bych pokračovat, ale už asi chápete, kam tím mířím. 🙂 Vždy mě zajímaly odpovědi na tyto otázky, nejvíce odpovědí dostávám skrze meditaci, možná právě proto medituji už od dětství.

A na NÁHODY NEVĚŘÍM. 😊 Když si vybavím jen moment setkání s mým manželem a kolik "náhod" k tomuto setkání vedlo, přijde mi to dodnes magické, neuvěřitelné. Nikdy jsem nezažila lásku na první pohled až do 2.12.2013...Někdo by řekl, že to bylo jako z amerického filmu...Čas se tehdy zastavil, všichni lidé kolem zmizeli, nebylo nic, než my dva a přítomnost, ta energie byla hmatatelná. Moje vnitřní já, má duše se propojila s tou jeho, navěky…
Vše se nám děje z nějakého důvodu, i když ho možná nevidíme (nebo nechceme vidět) hned, důvod to má. Všechny důvody neznám, já nejsem ta Energie, Bůh, jen jeho součást 😉 Proto nedokážu vždy odpovědět, proč se vám to či ono právě teď děje, ale vím, že když se na chvíli posadíte a zhluboka dýcháte, po nějakém čase se na váš "problém" můžete podívat z jiného úhlu pohledu a najednou není tak markantní.
Všimli jste si někdy, že když necháte své myšlenky volně proudit, přijdou jiné...
Jaké by to bylo prožívat klid a radost každý den? Pojďme se spolu vydat na TRANSFORMAČNÍ cestu pomocí meditací
MEDITACE BARBARA...
